Není na tom nic špatného cestu prospat. Proto se vrací do módy cestování spacími vozy. V noci sednete do vlaku, ubytujete se a jdete spát. Ráno se probudíte v místě, kam jste mířili. Nebo vám tak uteče alespoň velká část cesty.  

Ti, kteří cestují, aby něco viděli tohle nechápou a spacího vozu asi nepoužijí. Také jezdím po světě, proto abych viděl, ale spací vozy a pasažéry chápu. Vždyť to nemusí být výletníci nebo cestovatelé. Třeba jezdí tuto trasu často a znají už nazpaměť každý telegrafní sloup a každý strom. Tak se není co divit, že chtějí cestu prospat.  

Abych se přiznal, já ještě nikdy ve spacím voze nejel a ani v lehátkovém. Odradí mne cena a považuji to za zbytečné, neb jsem se ve vlacích na cestách něco naspal. Ne na cestách za poznáním, ale pracovních a služebních. Na trase Ostrava – Praha jsem opravdu znal kdejaký detail. Ale přesto jsem se díval z okna rád, pokud z něj bylo vidět. Pozoroval jsem změny. A ano, někdy jsem usnul. Opřenou hlavu o bok vagónu a spalo se mi celkem dobře. Proto bych asi ani spací vůz nepotřeboval.  

Nevím, jak dalece je únavná cesta autobusem, protože jsem nikdy tak dlouho tím dopravním prostředkem necestoval. Rekord tam mám tuším tři hodiny, a to ještě proto, že měl řidič poruchu a my tudíž zpoždění. Ale jsem přesvědčen, že se dá spát i v autobuse stejně jako ve vlaku. Vícekrát zkoušeno podobu x let na trase Jablunkov Třinec v pět ráno.  

Na každé cestě se člověk unaví, pokud je tato dlouhá. A je jedno zda jste deset hodin v letadle nebo ve vlaku. Jen ve vlaku se to asi lépe snáší, protože se člověk může kousek po chodbičce projít a na té další se protáhnout a klidně si i zacvičit. Proto je u mne nejoblíbenější dopravní prostředek vlak i na těch nejdelších trasách. Pokud jede vlak až do cíle mého putování, jsem spokojen a klidně pojedu třeba oklikou. Nemám kam spěchat.